Zdraví je vnímáno jako celková energie a potenciál pro přežití a schopnost dosažení životních cílů ve fyzické, psychické i sociální oblasti.
Čím lepší je zdraví jedince, tím lepší a trvanlivější jsou stav a funkce orgánů a orgánových soustav, tím stabilnější jsou jejich regulační funkce v klidu i při zátěži vyvolané jak interními, tak externími faktory.
Zvýšená PA má potenciál zvýšit úroveň takto definovaného zdraví díky vyvolání adaptačních změn ve většině orgánů a soustav, jejich funkcích a regulacích. Mnoho z těchto změn sehrává významnou roli v prevenci chronických onemocnění, ale ještě více jich má svůj význam pro zvýšení funkční kapacity a schopnosti zvládat v relativní pohodě fyzické, psychické i sociální nároky běžného života i u „klinicky zdravých“ jedinců.
Proto je prokázanou pohybovou inaktivitu potřeba vnímat jako samostatné zdravotní riziko a optimální pohybovou aktivitu naopak jako prokázaný preventivní a terapeutický nástroj s níže prezentovaným vlivem na dané diagnózy!
Nadváha a obezita
Množství PA potřebné k účinné prevenci nadváhy a obezity odpovídá 45 – 60 min PA střední intenzity (jako rychlá chůze) pro většinu populace ve vyspělých zemích (Saris, Blair, Van Baak, Baton, Davies, Di Pietrol et al., 2003). Pokud má PA významněji ovlivnit redukci hmotnosti (významně změnit energetickou rovnováhu) musí její množství odpovídat přibližně 1500 – 2000 kcal/týden, což odpovídá cca 60 – 90 min rychlé chůze/den. Toto množství obvykle přesahuje motivaci a možnosti lidi s nadváhou. Pozitivní vliv PA pro lidi s nadváhou nespočívá pouze v aktuálním energetickém výdeji. Významnější jsou pozitiva PA v oblasti zvýšení aktivní tělesné hmoty, fitness i snížení rizika metabolického kardiovakulárního syndromu. Výsledky krátkodobých kontrolovaných studií prokázaly pozitivní vztah mezi zvýšením PA a redukcí celkové adipozity (celkové zastoupení tuku), a redukci abdominálního a viscerálního tuku (Ross, Nanesen, 2001). Epidemiologické studie prokázaly, že minimálně část zvýšeného rizika morbidity (onemocnění) a mortality (úmrtí) spojeného s nadbytečnou hmotností není způsobenou samotnou obezitou nebo nadváhou, ale pohybovou inaktivitou, která je důsledkem nadměrné hmotnosti (Blair, Brodney, 1999).
Diabetes mellitus 2. typu
Významná role pohybové inaktivity při vzniku a pohybové aktivity při prevenci a managementu již vzniklého onemocnění byla nesčetněkrát prokázána. Významnou roli při prevenci i léčbě již vzniklého onemocnění sehrává jak posilovací, tak aerobní typ cvičení.
Hypertenze (zvýšený krevní tlak)
PA lehce snižuje riziko vzniku hypertenze a správně řízená PA je jedním z klíčových, nefarmakologických režimů kontroly zvýšeného krevního tlaku. PA je v současnosti významnou součástí doporučení zabývajících se primární prevencí hypertenze. (ACSM, 2004)
Metabolický kardiovaskulární syndrom
Pohybová inaktivita negativně ovlivňuje komponenty kardiovaskulárního metabolického syndromu a zvyšuje riziko jeho rozvoje. U pacientů s k-v syndromem lze pomocí pohybové aktivity zlepšit sledované parametry tak, že většina participujících dále nevykazuje hodnoty odpovídající kritériím syndromu.
Ischemická choroba srdeční (Koronární srdeční onemocnění)
Především epidemiologické studie z různých částí světa ukazují, že riziko vzniku koronárních srdečních onemocnění je o 30 – 50% vyšší u inaktivních jedinců ve srovnání s jedinci s alespoň střední pohybovou aktivitou. Velice důležité je zjištění, že zvýšení či snížení pohybové aktivity v průběhu sledovaného období je doprovázeno zvýšením, respektive snížením rizika výskytu a rozvoje onemocnění. Podobný, ale silnější vztah byl sledován mezi aerobní (vytrvalostní) zdatností a rizikem onemocnění, stejně jako mezi změnou v úrovni aerobní zdatnosti a mortalitou a morbiditou spojenou s koronárním srdečním onemocněním v době následující po ukončení intervenčního pohybového programu.
Cévní mozková příhoda - CMP (cerebrovaskulární onemocnění)
Stávající evidence je dostatečná pro konstatování, že pohybové inaktivita patří k významným rizikovým faktorům CMP. U inaktivních jedinců je pozorováno o 20 – 50 % větší riziko ve srovnání s jejich aktivními protějšky. U ischémii vyvolané CMP je riziko-redukující efekt pohybové aktivity obdobný jako u koronárních srdečních onemocnění. U „hemorrhagické“ CMP spočívá hlavní preventivní efekt PA ve snížení krevního tlaku.
PA aktivita tak může ovlivnit více riziko CMP vyvolané trombem či ischémií.
Periferní cévní onemocnění
Periferní cévní onemocnění, především v artériích dolních končetin spočívá v aterosklerózou způsobeném sníženém krevním průtoku vyvolávajícím bolesti při pohybu – především chůzi. Rizikové faktory jsou obdobné jako u ostatních aterosklerotických onemocnění. Pohybová aktivita je velmi efektivní při léčbě a sekundární prevenci těchto problémů. Často více než jiné „konzervativní“ typy léčby. Tento efekt může být způsoben několika mechanismy jako zlepšení endoteliálních, vasodilatačních funkcí, metabolismu kosterních svalů, krevní viskozity, zlepšenou biomechanikou chůze, atd.
Rakovina
Pohybová inaktivita i aktivita ovlivňují široké spektrum biologických funkcí člověka, dokonce i těch, které nejsou primárně spojeny s pohybem. Příkladem těchto efektů je prokázané snížené riziko rakoviny tlustého střeva, prsu a možná také endometria a prostaty. Přesný mechanismus efektu pohybové aktivity na snížení těchto rizik není zatím znám.
Svalstvo, síla (strength, power), sacropenie
Z praktického hlediska je nejvýznamnějším důsledkem silového typů cvičení zlepšení svalové síly a vytrvalosti a tím „sebeobslužnosti“ v nejširším smyslu slova. Dostatečně silné svalstvo brání klouby před instabilitou a poškozením, snižuje pravděpodobnost zranění při pádu. Zvýšení aktivní tělesné hmoty zlepšuje celkové složení těla.
Nedostatek PA silového charakteru vede k opačným „degenerativním“ změnám (úbytek síly, atrofie svalové hmoty, …). Efekty silového tréninku jsou proto potřebné rovněž u starších osob s různými stupni sacropenie a jejich konsekvencí. (Sarcopenia je definována jako věkem způsobená ztráta svalové hmoty, síly a funkčnosti pohybového aparátu).
Kostní hmota, osteoporóza a rizika zlomenin
Významný vliv na růst kostní hmoty mají PA způsobující rychlé změny napětí, délky a tlaku na kosti (skoky, posilování!, …). Např. vliv chůze je ale v tomto směru velmi sporný. Hranice mezi efektivním a nebezpečným modem provádění PA je (speciálně u starších osob) velmi tenká. Největší je efekt PA na růst kostní hmoty v období největšího růstu (mládí, puberta). Klinické studie prokázaly, že díky cvičení - zlepšení držení těla, rovnováhy, aktivní tělesné hmoty – je sníženo riziko pádu o 19 – 46% a riziko pádem způsobeného zranění o 28 – 88% u starších mužů a žen žijících v samostatné domácnosti. Vhodná PA je proto důležitým faktorem při prevenci osteoporózy a s ní spojených úrazů.
Klouby a artrózy
PA je vhodná pro zdraví kloubu díky jejímu vlivu na kloubní chrupavku a sousední zpevňující svalstvo. Pokusy na zvířatech prokázaly pozitivní strukturální a funkční změny kloubů vlivem PA (Arokoski, Jurvelin, Vaatainen, Helminen, 2000). Velký pozitivní vliv pobybu na klouby však pramení především z jím podpořené prevence nadváhy a obezity a zpevnění kloubů díky silnějšímu svalstvu. U osteoartrózy regulérní PA působí preventivně proti zhoršování stavu. V současnosti je proto cvičení doporučováno jako důležitá část komplexní léčby a sekundární prevence osteoartrózy (American College of Rheuathology, 2000).
Bolesti dolní části zad
Výsledky kontrolovaných studií prokázaly, že většina běžně prováděných volnočasových pohybových aktivit nezvyšuje riziko bolesti dolní části zad. Naopak byl prokázán pozitivní, preventivní vliv PA na bolesti dolní částí zad u specificky zaměřených pohybových programů. Tyto programy mají pozitivní vliv na chronické, nikoli na akutní bolesti
Bolesti krční páteře
Bolest v této oblasti označuje za subjektivní problém cca 50% populace ve vyspělých státech. Některé práce poukazují na zlepšení stavu po realizaci PA zaměstnávající krční svalstvo. Preventivní účinek PA zatím nebyl prokázán.
Celková úmrtnost
U pohybově inaktivních jedinců je sledováno o 20 – 30% větší riziko úmrtí ve srovnání s alespoň středně aktivními protějšky. Při srovnání jedinců s nízkou a s vysokou úrovní kardiorespirační zdatnosti mají méně zdatní jedinci riziko mortality pět krát větší než vysoce zdatní jedinci.